Čím je člověk starší, tím více by potřeboval „masírovat“ mozek dobrou četbou. Studie potvrdila, že ten, kdo si každý den čte, žije déle než ten, kdo tak nečiní.
ilustrační foto: Photoxpress
Četba dobré literatury je jemnou, avšak silnou „masáží“ mozku. Čtení aktivuje četné neuronové sítě lišící se podle emotivního a vizuálně prostorového zaměření.
Uvádí se to ve studii amerických a kanadských vědců, kteří použili magnetickou rezonanci u několika dobrovolníků, kteří přitom zároveň četli výňatky z románů, životopisů či časopisů. Píše o tom italský deník Corriere della Sera.
„Prefrontální mozková kůra je tou částí mozku, která se během evoluce vyvinula u člověka více než u jiných živočichů,“ vysvětluje psychiatr Pietro Pietrini, ředitel vysoké školy IMT v italské Lucce. „Není tedy nijak překvapivé, že je místem vyšších poznávacích funkcí, jako je schopnost abstraktního myšlení, schopnost uvažovat směrem do budoucnosti, tázat se na příčiny dění, schopnosti rozhodovat a rozlišovat zlo od dobra.
Zapojení těchto oblastí v průběhu čtení je neurobiologickým substrátem vlivu vyprávění na duši: jde o zvýšení schopnosti chápat sociální vazby a vciťování se do myšlenek, pocitů a reakcí druhých, tedy empatie.
Dobrá kniha je klíčem pro pochopení lidské mysli a emocí. To je možné proto, že lidi mají vrozenou schopnost přikládat smysl chování jiných lidí, a tedy i postavám z nějakého příběhu.
„Četba fiktivního příběhu je spojována se zvýšením schopnosti empatie, ale pouze tehdy, když čtenář výrazně prožívá duševní hnutí postav a události příběhu,“ uvádí Diana Tamirová z Princetonské univerzity.
Čím je člověk starší, tím více by potřeboval „masírovat“ mozek dobrou četbou. Dělá to tak Richard Smith, bývalý ředitel British Medical Journal, jemuž je dnes třiašedesát let a píše vysoce sledový blog, jehož poslední část je věnovaná příznivému vlivu čtení. „Kromě mých přátel je pro mě nejdůležitější číst, psát, poslouchat hudbu, dívat se na umění,“ vysvětluje. A cituje studii publikovanou na stránkách Journal of Gerontology, která potvrdila, že ten, kdo si každý den čte, žije déle než ten, kdo tak nečiní. Podle této studie to kupodivu platí jen pro muže, nikoli pro ženy, ačkoli žen zvyklých si denně číst bylo při této studii více než mužů.
A jak nedávno psal deník Corriere della Sera, italští čtenáři jsou šťastnější než ti, kdo si nečtou. Annachiara Sacchiová vytvořila jakýsi index štěstí, který měřila pomocí různých metod. Ten především ukázal, že ten, kdo má rád literaturu, prožívá pozitivní emoce častěji než ten, kdo o knihy nestojí.
Přidejte odpověď